Hledat
Česká koruna
Kategorie
    Menu Zavřít
    Zpět

    Pomůcky pro výcvik psů I.

    Vodítka-slouží k usměrňování, k zamezení odběhnutí psa.

    Různé druhy vodítek z různých materiálů, různé délky. Vodítka se používají jak při poslušnosti, obraně i stopě. Jsou to krátká vodítka, střední vodítka, dlouhá vodítka. Vodítka se vyrábějí z různých materiálů (přírodní tkaniny, syntetické tkaniny, kov, kůže). Nejméně doporučuji výrobky z kovového řetězu. Nejlépe je se při nákupu řídit jednoduchými pravidly:

    -Vodítko nesmí mít ostré hrany. Vyvarovat se materiálů, které jsou schopny spálit kůži na rukou. Vyzkoušet to můžete již v obchodu, kdy v jedné ruce držíte vodítko sevřené v pěsti a druhou rukou prudce trhnete, tak aby Vám vodítko projelo sevřenou rukou. Pokud ucítíte pálení, nebo Vás okraj vodítka řízl pak se takovému vodítku vyhněte.

    -Robustnost vodítka zvolte přiměřeně svému psovi, tak aby ho karabina neobtěžovala nebo naopak aby vodítko bylo dostatečně bezpečné.

    Krátká vodítka:

    Užívají se především při poslušnosti. Jejich délka nepřesahuje 40 cm. Vhodné jsou především, když psa učíte chodit u nohy bez vodítka. Psovi zapnete vodítko na obojek a necháte volně viset. Když se pes příliš vzdálí od nohy, můžete uchopit konec vodítka a psa přiřadit k noze. Po opravě tohoto cviku zase konec vodítka pustit a pokračovat ve výcviku.

    Středně dlouhá vodítka:

    Vodítka dlouhá přibližně 120 cm. Slouží nejčastěji při výcviku poslušnosti. Vodítko je dostatečně dlouhé na usměrňování psa, ale přitom nepřekáží při obratech a manipulaci se psem. Délku vodítka je nejvhodnější zvolit podle výšky psa a psovoda. Postavte psa k levé noze, připněte mu vodítko a druhý konec uchopte do pravé ruky. Vodítko by mělo být mírně prověšené. Toto vodítko můžete pohodlně zavěsit na rameno z leva do práva (dle NZŘ), když právě nemáte upoutaného psa.

    Delší a dlouhá vodítka:

    Délka těchto vodítek bývá od 2.5 -10 metrů. Používají se na obranu a na stopy. Vodítka na obranu musí být dostatečně pevné kvůli bezpečnosti figuranta. Je vhodné zvolit materiál, který Vám nespálí či nepořeže ruce. Prádelní šňůra je absolutně nevhodná. Při obraně se používají tzv. přepínací vodítka, kde můžete pomocí karabin a kroužků zmenšovat či zvětšovat délku. Vodítka dlouhá deset metrů se používají především při stopách. U tzv. stopovaček je dobré pokud je vodítko vyrobeno z materiálu, který se nesukuje. Vhodnější je kulatý průřez vodítka, jenž má menší odpor k větru, který se při provádění stop často vyskytuje. Vodítko pak visí klidně i v silnějším větru a neobtěžuje psa poletováním a trháním.

    Rozhodně tzv. Flexi vodítko, které funguje na principu navijáku je nejméně vhodné pro výcvik psa a pokud to nevyžaduje situace (bezpečný pohyb psa ve velkých městech s mnoha projíždějícími auty), tak si ho ani nepořizujte.

    Stopovací vodítko

    Vodítko je potřeba ve všech kategoriích při výcviku psa a proto právě vodítku věnujte velkou pozornost při nákupu či výrobě.

    Obojek:

    Velice dobrý pomocník při výcviku psa. Psa díky němu můžete usměrňovat, popřípadě i vycukat, když nedělá vše podle Vašich představ. Vyrábí se z různých materiálů jako jsou kov, umělá vlákna, umělá hmota, kůže. Při sportovním výcviku se doporučuje používat kovový jednořadý stahovací obojek (dá se nastavit i na nestahování). Tento obojek předepisují téměř všechny zkušební řády. U těchto obojků platí, že čím delší oka, tím míň vytrhávají chlupy a špiní srst psa. Špína nepochází od kovu , ale usazuje se ve spojích kovového obojku. Takže čím více spojů, tím více špíny. Můžeme cvičit i na jiném obojku než je kovový, ale bude to rozhodně zdlouhavější a náročnější cesta.

    Obojek psa samozřejmě nesmí škrtit a naopak by neměl samovolně sklouznout. Vždy je nutné přihlédnout k bezpečnosti obojku a na to, aby byl dostatečně pevný pro dané plemeno.
    Pokuste jsi při nákupu kovových obojků vyvarovat těm, které nejsou svařeny, ale jen scvaknuty bez sváru. Takový obojek toho moc nevydrží.

    Aport

    Je to vlastně předmět, který pes přináší na povel psovoda. Můžete použít teoreticky cokoliv, co pes unese. Pro začátek je vhodné však zvolit předmět, který psovi nedělá žádné problémy. Nejsou vhodné kovové a skleněné materiály! Doporučuji používat přírodní materiály jako jsou dřevo, bavlna (ponožka s výplní) atd. Nejčastěji se používají dřevěné činky a gumové balónky. U dřevěných činek je důležité, aby byly vyrobeny pokud možno z co nejméně kusů, nejlépe z jednoho kusu. Taková činka se Vám nerozpadne ani při prudkých hodech nebo při velké vlhkosti (déšť, kaluže, rosa). Také je důležitá i tvrdost dřeva. Činky ze smrku se brzy otlačí jak od nárazů tak i od zubů psa. Takže, radši vybírat dub, buk (jasan, akát jsou dřeva s kyselou příchutí a psovi by nemuseli chutnat). Je dobré, když činka není nijak povrchově upravována (zkuste si kousnout do lakovaného dřeva). Dále ještě psovi můžete dopřát činku, která má vysoké boky, a to tak že, když leží na zemi tak část pro uchopení je co nejvýše od země (z důvodu správného držení činky psem na jeho zadních zubech).

     Pes určitě radši bude aportovat materiály, které mu jsou příjemné, proto se při začátcích snažte psovi co nejvíce tento cvik zjednodušit správným výběrem aportu. Rozhodně nedoporučuji začínat s dřevěnou činkou. Zkuste začít s něčím co je měkké a o co má pes zájem (například vycpaná ponožka, tenisák). Na dřevěný aport se ale snažte přejít co nejdříve. U měkkých materiálů se pes většinou naučí aport překusovat a různě žvýkat. Ve finální fázi by měl pes stejně aportovat vše co mu hodíte, takže v klidu můžete experimentovat. Zase se ale nedivte, když Vás pes bez problémů aportuje dřevěnou činku, ale skleněnou láhev ani nezvedne ze země.

    Váha aportu:

    Přiměřeně k plemenu a stáří psa. Vždy je lepší začínat s lehčím aportem a postupně přidávat. Větší plemena 300-800 gramů, menší plemena 100-400 gramů. Ve zkušebních řádech se dozvíte jakou hmotnost pro danou zkoušku použít.

    Odměny pro psa
    (pamlsky,balónek,atd.)

    Odměnou se nemusí vždy myslet nějaká cukrovinka či kousek salámu. Může se jedna i o oblíbenou hračku psa jako jsou balónky, různě uzle, malé pešky, kousek hadru atp. Nejčastěji se však používají právě pochutiny.

    Při výběru pamlsků (které jsou jedlé) dbejte na tyto věci:

    -psovi pamlsek musí chutnat a mít o něho zájem. Pokud použijete pamlsek o který pes nemá zájem je to zbytečná práce. Právě motivace, že dostane něco dobrého je ten pravý motor při začátcích výcviku. Porce pamlsku musí být přiměřená k velikosti psa tak, aby nedocházelo k přežírání. Pes který bude mít plné břicho pamlsků již nebude tak dobře reagovat na další pamlsky. Můžete použít různé komerční pamlsky typu frolík (nebo jak se to jmenuje), ale většinou postačí klasické piškoty (u menších plemen rozpůlené či rozčtvrcené) nebo kousky salámu.Pro psy, kteří nepatří mezi všežravce můžete zvolit nějakou specialitu (viděl jsem psy, kteří reagovali pouze na jeden druh odměny jako např. lentilky, kousek sýru, anglická slanina, polomáčené sušenky atd. a dalších pamlsků si téměř nevšímali. Jsou psi, kteří nepapají ani tito speciality a pro ty by měla platit druhá část.

    -balónky, kůže, pešky, uzly, klacky, pískací hračky jsou druhou možností jak psa motivovat. Mělo by platit stejné pravidlo jako u pamlsků. Psa musí odměna zajímat!

    S těmito odměnami je potřeba zacházet obezřetně. Pokud psa velice zajímá balónek a vy mu ho za odměnu kážete, musí mít pes přivolání. Pokud nemá tak to většinou dopadne tak, že psovi hodíte balónek a pak už ho nemáte čím motivovat, aby přišel k Vám. Tudíž pes vesele pobíhá i s Vaší odměnou a vy můžete hledat něco co psa zaujme více než balónek, který nemáte. U těchto případů je dobré psovi házet balónek, až ho upoutáte na vodítko. V případě těchto druhů odměn je nutné řádně prověřit co Vašeho psa zajímá. Malý pešek psa nemusí zajímat vůbec, ale za balónek, by šel světa kraj a naopak. U pískacích hraček je důležitý jejich zvuk. Ostré až ječivé zvuky této hračky mohou psa velice zajímat, ale třeba jen do té doby než hračka přestane pískat, proto se snažte, aby tato hračka vždy pískala.

    U těchto hraček je nutno dodržovat také toto pravidlo:

    -hračka je za odměnu a tudíž by k ní pes mimo výcvik neměl mít přístup. Je to jako u lidí, vždy Vás víc zajímá věc, kterou nemáte než věc, která se válí někde v rohu pokoje.

    Některé psy nezajímají ani hračky ani pamlsky a tady začínají opravdové problémy, ale to už je jiné téma.

    Příště: pomůcky pro obranu

     

    Komentáře
    Vložte svůj komentář Zavřít